Případným poruchám lze předejít použitím ochranných materiálů, jako jsou tenkovrstvé a silnovrstvé laky, nebo zalévací hmoty. Jako jejich základ se téměř výhradně používají izolační systémy na bázi plastů a syntetických pryskyřic, které stejně jako sklo a keramika vykazují elektroizolační účinek díky svým elektrickým vlastnostem. Obecně v úvahu přicházejí pouze materiály, které vykazují vysoký stupeň nepropustnosti elektronů, tedy elektrické izolace. Čím vyšší je specifický elektrický odpor izolantu, tím lepší jsou jeho izolační vlastnosti. Elektrické vlastnosti izolantu mohou vykazovat závislost na okolních podmínkách — teplotě, vlhkosti. Platí zde určitá omezení nebo změny týkající se elektrického odporu vůči specifickým materiálům, které je třeba vzít v úvahu – zejména vůči vodě. O této souvislosti hovoří tzv. „Karnerova matice“, která uvádí, že použití vhodných materiálů je nezbytnou – nikoli však dostatečnou – podmínkou pro uspokojivé fungování izolace. Grafické znázornění naleznete na obrázku č. 1.
Obr. č. 1: „Karnerova matice“ — vztah mezi materiálem a elektrickými izolanty z něj vyrobenými